Pokud byl rok 2005 určitým zklamáním pro nemalou řádku fanoušků MESHUGGAH z jejich aktuálního počinu, pak si tito mohli nechat spravit chuť těžkotonážní krystalickou sekačkou, se kterou vyjeli kosit úrodu chilští exkrementátorští gurmání COPROFAGO. Jejich aktuální počin zvaný „Unorthodox Creative Criteria“ je albem, které na sebe ve své třídě strhává zaslouženou pozornost.

Přitom rozhodně nejde o nějakou lacinou meshu-kopii, ačkoliv se jistě mnoho styčných bodů s tvorbou švédských imperátorů asymetrických kytarových stěn najde. COPROFAGO jdou mnohem dál, krom toho, že vládnou nekompromisním kovovým bucharem s nepravidelným přírazem, umí také vykouzlit naprosto uhrančivou atmosféru, která by zlehka mohla sloužit jako podklad pro exhibice vnadných dívek v playboy night show. V neposlední řadě COPROFAGO dokazují, že jsou i vynikajícími instrumentalisty. Celý svůj podnik popohání kupředu lehký jazzový vánek, při kterém však sem tam brutálně zahřmí, či ho znenadání prořízne diamantově zářící kytarová sekera.

Ač to možná nepostřehnete, „Unorthodox Creative Criteria“ si vás postupně, jak ji posloucháte, nenápadně vychovává. Tu vám dá malý testík v metalové progresivitě, tu vám vyzývavě hodí rukavici s najazzlou standartou. Ale musíme začít pěkně od začátku. Ve výkladu se začíná pro metalové ucho tou lépe stravitelnější látkou a tak první skladba opravdu moc pěkně „hnětá“, jako červená nit se jí táhnou samplíky vystřižené z elektrotechnické dílny, nad tím vším nějaký, zřejmě asi moc špatně naložený pán hodně křičí. Přesně tak, jak to mají meshu-mazlíčci rádi. Již druhá lekce skýtá nějakou tu pro ouško složitější pasáž, někdo tam chvilku honí prsty po hmatníku, do toho medově brumlá basa, v pozadí cinkají bicí, než se člověk stačí vzpamatovat, už tu je zase dusající dvojšlapka, která vrací proud hudby do řádně vytužených metalových kolejí. Třetí skladba už vás zadělá orgastickým kytarovým výstřikem ve zlatém řezu a čtvrtá vás balí do chladné zvukové mlhy. Chlapci si i dokáží libě pohrát s náladami, zvuky a vykouzlit mrazivou atmosféru ledového oceánu táhlých tónů. Další soustem je těžkopádná ocelová čepel nazvaná „Fractures“. Lesk ostří zabíjí, je na něm cosi ladného a přece působí mohutně. Jako korpulentní baletka. Je třeba vydechnout. Chce to opět nějakou hnětačku. A máme ji tu! Abych to shrnul, „Unorthodox Creative Criteria“ vyzařuje pedagogickou inteligenci a přirozenost japonského mistra Miyagiho, něžnou nekompromisnost Ripleyové a technickou nonšalanci kapitána Nema. Skladby, ačkoliv jsou různé, každá z nich nese podobný rukopis, snoubí se zde zasekávané kytarové masivy s onanistickými kudrlinkami, které občas plynou až v jazzově laděné poryvy.

To vše COPROFAGO obohacují ještě progresivně rockovými bonusy, snad krom smyčcové pavučiny „Glimpses“, která v sobě šroubuje nelítostně dusnou atmosféru až k prasknutí. Na konci CD se již setkáváme s opusy, kde převládají instrumentální pasáže jdoucí napříč hudebním spektrem od jazz-rockově hravých skládaček přes art rockové elaboráty až k řádně obhroublým šíleným math-metalovým hranám. A to jsou právě poslední lekce z metal-crossoverového kurzu, který doporučuji všem, kteří chtějí trochu vyškolit svoje uši.